No matter how hard you try, you can hardly get scared when looking into the eyes of the Owlberries, the Tuftlies and many other – mostly – friendly creatures that inhabit Owlberry Lane. The old, moss-covered cobblestone street hidden in the depth of the dark green forest is where they keep living their magical, but mostly silly, monster lives.
Their creator, an award-winning graphic designer and multidisciplinary studio artist Heather Hyatt, reveals their origin story to you and swears that “they will find their way into your heart, and most likely refrigerator.” Please enter her captivating world of nature and fantasy.
With a background in studio art and graphic design, Heather has explored various mediums and techniques such as traditional drawing, metalsmithing, printmaking and ceramics during her twenty years of working as a professional artist. She first discovered polymer clay in an advanced art class when she was just twelve years old. She especially appreciates its pliability that allows her to maintain the required level of detail in her work. As Heather moved from jewellery making and caning to sculpting, the once so important wide range of colours has become non-essential. Heather paints her sculptures by hand and her style of painting is clearly recognisable. Her sculptures are “very mixed media”; they are a combination of polymer with epoxy clay which increases their durability. Their glass eyes, often decorated with flowers, are one of a kind, made by the artist herself.
We wanted to know something about her studio. “It is a room in my home, which is very convenient. I spend several hours a day there, but many days it’s just experimenting rather than finishing anything.” She says she doesn’t have any favourite technique per se and she doesn’t follow trends very closely. She simply enjoys the process of shaping the clay, “I love taking a lump of plain grey Super Sculpey and forming it into a little friend.” When it comes to modern technology, Heather describes herself as old school. “I have a 3D printer, but have no idea how to use it,” she laughs. When it comes to her biggest achievements, Heather mentions having her artwork exhibited numerous times and also the fact that people all over the world still like and buy her creations.
What are her sculptures like? “My creatures have their own personalities and emotions clearly seen on their faces,” she explains, “Little grumpy trolls and fuzzy monsters that could make some mischief.” She continues by saying that she tries not to take her creatures or herself too seriously. The story of their origin is, however, a deep and moving one. “My oldest daughter used to create the most beautiful fantasy creatures in her simple drawings. She suffered from brain cancer for over six years and passed away in early 2018.” In order to recover from the trauma, Heather started replicating her daughter’s creatures to honor her. She arrived at her own unique style by combining her own handmade glass eyes with polymer clay and her life experiences. Those seem to have played the most instrumental part. Heather says, “I never quite managed to replicate my daughter’s drawings in clay, but honestly, without her my work as it is now would not exist.”
Does she have any aspirations for the future? With so many group shows and little time on her hands, she wishes to get back to creating whatever she wants without having to conform to a gallery set of rules or a strictly given topic. Her dream is to have a studio by a big lake in the woods to escape the confinement of the city.
-
Bez ohledu na to, jak moc jste bázliví, můžete se jen těžko vyděsit, když se podíváte do očí malým Owlberries, Tuftlies a mnoha dalším příšerkám - většinou - přátelským tvorům, které obývají uličku Owlberry Lane. Stará, mechem porostlá dlážděná ulice, ukrytá v hlubinách tmavě zeleného lesa, je místem, kde tyto kouzelné, ale většinou i bláznivé, příšerky žijí. Jejich tvůrkyně, oceňovaná grafická designérka a majitelka uměleckého studia Heather Hyatt vám odhalí příběh o jejich původu a přísahá, že „najdou cestu do vašeho srdce a pravděpodobně i do ledničky“. Vstupte prosím do jejího úchvatného světa přírody a fantazie.
Heather během dvaceti let své kariéry profesionální umělkyně s mnoha zkušenostmi s tvorbou v ateliéru a grafickým designem prozkoumala různá média a techniky, jako je tradiční kresba, práce s kovy, grafika, nebo keramika. Poprvé objevila polymerovou hmotu na kurzu umění pro pokročilé, když jí bylo pouhých dvanáct let. Oceňuje zejména její poddajnost, která jí umožňuje v její práci dosahovat požadované úrovně detailů. Ve chvíli, kdy se Heather svou tvorbou přesunula od výroby šperků a caneů k modelařině, se kdysi tak důležitá široká škála barev stala nepodstatnou. Heather maluje své postavičky ručně a její styl je jasně rozpoznatelný. Pro jejich výrobu používá mnoho různých médií. Jsou vyrobeny kombinací polymeru s epoxidovou hmotou, což zvyšuje jejich životnost. Jejich skleněné oči, často zdobené květinami, jsou jediné svého druhu a Heather si je vyrábí sama.
Chtěli jsme se dozvědět něco více o jejím ateliéru. „Studio se nachází v mém domě, což je velmi praktické. Trávím tam několik hodin denně, ale často je to jen experimentování, než že bych něco dokončovala,“ říká Heather, která nemá žádnou oblíbenou techniku a rozhodně nijak pečlivě nesleduje polymerové trendy. Jednoduše si proces modelování hmoty užívá: „Miluji brát kousek po kousku z obyčejné šedé Super Sculpey a formovat ji do malé přátelské postavičky.“ Pokud jde o moderní technologie, Heather o sobě tvrdí, že je ještě ze staré školy. „Mám 3D tiskárnu, ale netuším, jak ji použít," směje se. Pokud jde o její největší úspěchy, tak se Heather může pochlubit tím, že její umělecká díla byla mnohokrát vystavena a také skutečností, že lidé na celém světě mají stále její výtvory rádi a kupují je.
Jaké jsou její postavičky? „Tato stvoření mají ve svých tvářích jasně vepsány své vlastní osobnosti a emoce,“ vysvětluje. „Jsou to maličcí nevrlí trollové a příšerky nejasného původu, které mohou způsobit i nejednu nezbednost.“ Pokračuje tím, že říká, že se nepokouší brát své tvory nebo sebe příliš vážně. Příběh jejich původu je však hluboký a dojemný. „Moje nejstarší dcera vytvořila ve svých jednoduchých kresbách ta nejkrásnější fantasy stvoření. Trpěla rakovinou mozku více než šest let a zemřela počátkem roku 2018.“ Aby se Heather z traumatu vzpamatovala, začala replikovat tvory své dcery, aby uctila její památku. Došla ke svému vlastnímu jedinečnému stylu díky kombinaci vlastních ručně vyráběných skleněných očiček s polymerovu hmotou a svých životních zkušeností. Zdá se, že hlavně ty hrály tu nejdůležitější roli. Heather říká: „Nikdy se mi nepodařilo kresby své dcery z hmoty replikovat přesně, ale upřímně, bez ní by moje práce neexistovala.“
Zeptali jsme se, zda má do budoucna nějaké ambice a cíle. Jelikož má velmi málo času díky tolika naplánovaným výstavám, chtěla by se vrátit k tvorbě, kde by mohla tvořit tak, jak se jí chce a nemusela by se řídit pravidly galerií nebo přísně daným tématem. Jejím snem je mít ateliér u velkého jezera v lese, kam by mohla utéct před městem.
Commenti